Každá společnost má něco; jedna pracovníkům nabízí možnost seberealizace v novém projektu, jiná zase stále místo a pravidelnou mzdu díky dlouhé tradici. Jenomže ne všichni vidí svou budoucnost v korporátu, kde na povýšení musí čekat i několik let. Stále více lidí proto hledá práci ve start-upu, aby se svým úsilím přímo podíleli na jeho posouvání vpřed. Znamená to nejen možnosti, ale také lepší ohodnocení a uznání.
Obsah
Zatímco v korporátu dělá většina řadových zaměstnanců rutinní činnosti, práce ve start-upu je přesný opak. Jasně, neplatí to ve 100 % případů, třeba takový operátor callcentra bude nejspíše vyřizovat hovory po celou pracovní dobu – ale stejně tak může být jedním z klíčových pracovníků, kteří se podílí na zlepšování služeb na základě feedbacku od zákazníků. A možná nebude jenom zvedat telefony a psát e-maily, ale také psát firemní blog, spravovat sociální sítě, odpovídat na komentáře…
Totéž platí pro vedoucí pozice, jejichž specializace bývá pouhým zlomkem práce ve start-upu, jakou musí zastat. V důsledku správného cash-flow se možná rozhodli, že si budou sami dělat účetnictví, nebo se podělí o práci „chybějícího kolegy“. A klidně se může stát, že bude ve stejné pozici, kdy vám domluvenou práci začnou prolínat jiné projekty, které se staly prioritou při rozvoji start-upu.
Jako řadový zaměstnanec ve velké firmě obvykle moc vidět nejste – a ani být nemáte. Manažerům vyhovuje, když děláte svěřené, obvykle rutinní činnosti, a nevybočujete z nastaveného směru. Na jednu stranu se moc nepředřete, ale někomu může časem scházet, že vlastně nepřispívá ničím „větším“. Ve start-upu se zná každý s každým a bez ohledu na pracovní zařazení přináší zajímavé nápady, které rovnou probírá s vedoucími …bez čekání, bez jakýchkoliv překážek.
Start-up je místo, kde si obvykle všichni tykají bez ohledu na své postavení a pracují spolu jako rovnocenní kolegové. Střední a management první linie prakticky neexistuje a vedení tvoří jen několik klíčových lidí, kteří vědí o všem, ale zároveň své postavení nedávají ostatním najevo. Nastavená hierarchie tak mívá význam spíše navenek, aby docházelo ke kontaktování těch správných lidí, co řeší například obchodní spolupráci nebo technickou stránku projektu.
V návaznosti na chybějící management dochází k rozložení odpovědnosti mezi běžné zaměstnance. Kvalita jejich práce tak přímo ovlivní výsledky, a dojde-li k nějakému problému, musí ho většinou vyřešit sami. Jasně, k dispozici jsou kolegové, ale ti mají obvykle své práce dost. Ve start-upu jednoduše musíte zodpovědnost převzít, abyste do projektu dávali všechno – a čím více to bude, tím lepší bude odměna.
Když pracujete pro korporát jako člen mnohačlenného týmu, zkrátka děláte, co musíte. Třeba se půl roku podílíte na mobilní aplikaci, s níž potom firma prorazí na světovém trhu. Úspěch samozřejmě připadá jí a zmíněni jsou obvykle jen nejvyšší manažeři, i když byla vaše činnost klíčová.
A uznání od vedoucích se dostává málokdy s tím, že přeci děláte svoji práci, a jako reference by projekt také sloužil lépe, kdyby o vás byla veřejná zmínka. Ve start-upu vám zásluhy za úspěch neberou a správným rozhodnutím si získáte respekt u kolegů ve firmě i oboru.
Zůstávat roky na jednom místě a dělat svou práci nejlépe, jak umíte, se může časem skutečně vyplatit. V korporátech to po 20 – 30 letech dotáhnete i na vyššího vedoucího a peníze budou slušné, jenže stále nastavené nějakou tabulkou. Firmě většinou vyhovuje, když zaměstnanci dává každý měsíc stejně a nemusí „pustit nic navíc“. Je to přesný opak oproti start-upu, kde pracovníkům odměna za dobře odváděnou práci progresivně roste. Je to přeci fér, když do projektu vkládají kus sebe.
Zdroje
Číst další články na téma Motivace